Daleko na východě Ruska leží Kamčatka. V délce 1200 km mezi Ochotským mořem na západě a Tichým oceánem na východě. Nachází se zde přes 200 sopek a patří k nejaktivnějším sopečným oblastem na světě. Tento poloostrov je i pro samotné Rusi daleko, na konci světa. Právě sem jsme se vydali na přelomu července a srpna roku 2019 pozorovat a fotografovat medvěda hnědého kamčatského.
Samci dosahují délky až 3 metry a hmotnosti až 600 kg. Mohou být i větší než severoamerický grizzly, ale tito kusy a jak jim říkají místní „monstra“ jsou velmi plaší a jejich přítomnost je doložena pouze na fotopastech. Na Kamčatce žije přes 20 tisíc medvědů, což činí největší populaci medvěda hnědého na zemi. Během zimního spánku ztratí až polovinu váhy a mají krátké období během jara a léta zase přibrat na váze.
Cesta přes Novosibirsk a přespání jednu noc nás navnadilo a připravilo na pobyt v Rusku.Přelom července a srpna sliboval ideální podmínky. Organizátorem a hlavním průvodcem pro nás byl jeden z nejlepších wildlife fotografů, Ital Marco Urso. Tato naše výprava byla jeho již devátá cesta na Kamčatku a tak jsme mohli čerpat z jeho bohatých zkušeností. Expedice byla opravdu mezinárodní a bylo nás včetně Marca 9 fotografů.
Správné načasování je nejdůležitější z důvodu tahu lososů, kteří se vraejíí vytřít na trdliště. S příchodem léta se medvědi scházejí u řek a potoků. Míří především ke Kurilskému jezeru. Kde čekají na 6 milionů lososů Nerka, kteří vyrazí z moře proti proudu řek se vytřít. Toto jezero je zároveň největší trdliště na světě. Tah lososů do Kurilského jezera musí být regulován, aby jezero všechny lososy uživilo a toho využívají rybářské lodě u ústí do moře. Losos nerka se tře v jezerech a řekách, v případě jezer zde potěr setrvává až tři roky, než začne táhnout do moře. V případě řek bez jezer, potěr míří hned do moře a po čtyřech až šesti letech se v červenci a srpnu vracejí na svá rodná trdliště. Lososi nerka se třou jen jednou a po vytření umírají.
Kambalnaya River
Naší první zastávkou byla řeka Kambalnaya. Z hlavního města Petropavlovsk-Kamčatskij je jediná možnost dopravy: helikoptéra. Mil Mi-8 víceúčelový ruský vrtulník pro 24 osob. Ovšem pokud tam naskládáte všechnu fototechniku a jídlo na týden a ostatní naše krámy. Byli jsme rádi, že jsme se tam vešli všichni. Po necelých dvou hodinách přistáváme u řeky a střídáme jinou skupinu, která tou samou helikoptérou hned odlétá. Až na jednoho medvěda, který si uvelebil na „přistávací ploše“ se ostatní o nás nezajímají a věnují se polehávání na kamenech a čekání na lososy. Ohraničené tři chatky elektrickým ohradníkem a přístřešek se stal na tři noci naším domovem. Počasí nám přeje a hned druhý den pociťuji sílu sluníčka na spáleném krku. Lovíme medvědy na paměťové karty a nás zase loví komáři. Asi nejvíc jim chutná ten můj repelent a jsou schopni prokousnout i teplou mikinu.
Kuril lake
Stará ruská bajka vypráví o jedné vysoké hoře, která se zamilovala do hlubokého poklidného jezera. Jezero bylo však tak nádherné, že ostatní sourozenci této hory, přemoženi žárlivostí ji vyhnaly ze země a ona žalem pukla a celá vyhořela. Na místě, kde stála hora, se dnes rozlévá jezero. Sopka však uprostřed vodní plochy zanechala svoje srdce na důkaz své zmařené lásky a nenaplněné touhy. Na břehu Kurilského jezera jsou nyní dvě místa, kde se dá medvědy fotografovat. Medvědi na těchto místech fotografy respektují, ale přítomnost ozbrojeného strážce je nutností. Každé ráno jsme vyrazili katamaránem na fotografické místo a zde byli celý den. Příležitostí k zachycení toho správného snímku bylo nespočet. Než ještě nastane ten pravý tah lososů. Někteří jedinci to nevydrží a vydávají se sami k trdlišti. Medvěd je schopen vyvinout až 50 km/h rychlost k ulovení lososa. Nejúspěšnější byli většinou samice s mladýma. Museli nejdřív nakrmit sebe, aby mláďata dostala tolik výživné mateřské mléko. U ústí řeky jsme napočítali i 14 medvědů a nebyla nouze o bitvy – soupeření, dokazování si síly mladých samců. Doslova jenom pár metrů od nás běhali a strážce Maxim musel být hodně na pozoru.Předposlední mlhavé ráno ovšem přineslo to, proč jsme sem přijeli. Začala další vlna tahu lososů. Tah zřejmě začal již minulý den nebo večer, neboť medvědi byli již nažraní a vychutnávali si jenom to nejtučnější z lososa tedy kůži, jikry a mozek. Bez jakékoliv větší námahy jim lososi připlouvali pod drápy a pro medvědy nastal čas hojnosti.
Díky absenci civilizace jsou zde medvědi uznávání jako páni zdejšího území. V těchto panenských končinách tvoří vrcholek potravního řetězce. Doufám, že tomu tak bude i nadále a nejlépe napořád.
Více fotek postupně v galerii:
Video:
NAPSAT KOMENTÁŘ