Měla to být cesta stejná jako poslední dvě. Přiletět na souostroví Špicberky, nalodit se na 10 dní na loď a hledat medvědy. Přesto byla opět jiná. 

S myšlenkou, že budou více zamrzlé fjordy a vůbec, že bude více ledu jsme tentokrát jeli už v půlce června. Více ledu bylo, ale překvapivě ne až tolik, kolik jsme očekávali. Za hradbami ledu, který se držel uvnitř fjordů se schovávali i lední medvědi a pro nás bylo hledání o to složitější. 

Hned první den jsme objevili medvěda ležícího spícího na zbytku sněhu v malém fjordu. V malé zátoce na nás vykukovali z vody tuleni a hledali svého kamaráda, po kterém zbyla jenom kostra válející se vedle medvěda. Byl tak nažraný, že ani naše přítomnost ho nezajímala a pořád spal.

Zvedl se a popošel, až když musel. Takže už můžu říct, viděl jsem ledního medvěda kadit na sněhu. 

V podobném duchu se bohužel nesly další dny. Ležící spící medvědi daleko na ledu. Když jsme narazili na medvěda v pohybu. Namířil si to přesně od nás do ledových ker, kde jsme ho ztratili a plout za ním bylo nemožné.

Nalezené stopy po okraji ledu značilo, že medvědi se prochází a loví při kraji. Medvědi jsou někdy zvědaví a přijdou zjišťovat, kdo to k nim připlul. Zakotvili jsme na půl den. Medvěd spící asi 500 m od nás. Zvědavý nebyl a spal si klidně dál. 

Už při vyplutí jsme měli informaci o šestici medvědů na břehu hodujících na běluze. A nejenom jedné, ale hned několik běluh. Potravy na břehu měli medvědi dost a vzhledem k tomu, že u nich zastavila velká loď, z které vyplulo asi 15 zodiaků, 15 malých nafukovacích člunů, na každém 6 turistů. Rozhodli jsme se, více medvědy nestresovat a zastavit se u nich při zpáteční cestě. 

Při plavbě arktickou krajinou je pořád co pozorovat. Kry různých tvarů, ledovcové splazy a samozřejmě místní fauna. U ptačích útesů jsme měli štěstí pozorovat lišky polární při lovu. Lovili mladé alky, které se učily létat. Jakmile jedna ze tří lišek ulovila bezbranného ptáka utíkala se s ním schovat a v klidu v ústraní si ho vychutnala.

Mroži a tuleni na krách byli naším častým fotografickým motivem. Někdy před námi hned skočili do vody, jindy jsme měli možnost je pozorovat na pár metrů z lodi a naše přítomnost jim vůbec nevadila. 

 

Byla hustá mlha, zakotvili jsme opodál a čekali. Medvědi spali. Jakmile hlídka na můstku zaregistrovala medvěda v pohybu, my byli připraveni během pár minut. V zodiaku jsme si to už mířili k nim. Jsme na místě, kde se medvědi opakovaně vracejí k několika běluhám na břehu. Matka s dcerou, jak jsme se domnívali. Vzbudili se a šly se nažrat. Co se dal událo jsme ani ve snu nečekali. Po tom, co okousali zdechlinu ryby do sytosti, šli obě do vody. Hrátky, přetlačována, příprava do života a předávání zkušeností matky na dceru. Byli jsme svědky neskutečné události, kdy si dva lední medvědi hráli kousek před námi ve vodě.  

Mladá medvědice byla zvědavá a přiblížila se k našemu zodiaku na dva metry.   

Nesměla samozřejmě chybět zastávka u mrožů. Byla to naše poslední zastávka na fotografování na břehu. Krásná scenerie. Kolonie mrožů na břehu v pozadí s ledovcem. Mroži se předváděli a doplazili se i „zchladit“ do vody. Zde jsme si s Ondrou užili naší dovolenou a váleli se na písečné pláži.

---