Poprvé v Brazílii
Po několika smutných událostech, které vyústily v to, že jsem letos nejel na hory, ale rozhodl jsem se vypravit na čistě fotografickou výpravu do Pantanalu.
Proč do Pantanalu? Chtěl jsem změnu a chtěl jsem navštívit zemi, kde jsem ještě nebyl. Pro fotografa možnost fotografování jedinečných zvířat naší planety.
Přesun z letiště Campo Grande do našeho kempu ofroadem 8 hodin uteklo rychle a člověk měl zatím čas seznámit se s místní přírodou.
Pantanal je rozsáhlá močálovitá krajina na jihozápadě Brazílie, zasahující také na území Bolívie a Paraguaye. Přesné hranice nejsou definovány, rozloha oblasti se uvádí mezi sto padesáti a dvěma sty tisíci čtverečními kilometry, což z Pantanalu činí největší mokřad světa.
Tolik Wikipedie.
Měli jsme před sebou více jak týden focení. Každý den na výběr, zda jít na řeku a doufat v jaguára nebo jet jeepem a fotografovat pestrou škálu živočišných druhů Pantanalu. Od mnoha druhů papoušků přes kapybary po mravenečníka.
Snažil jsem se to střídat a využil jsem možnosti též projížďky na koni. Oproti hlučnému autu, na koni vás zvířata vnímají jinak, berou vás jako součást a něco, co nerachotí a nedělá rámus. Po prvním seznámení a nechtěnému sesednutí – naštěstí do měkkého písku jsme za dopoledne mohli vidět opice, vydry i mimo řeku v laguně a dostat se blíže k zvířatům. Dokonce jsme slyšeli v křoví pumu.
V červenci, kdy jsme se vypravili, je v Pantanalu ještě dost vody než na podzim a tak je velká šance pro pozorování savců. Na řece zase nepřeberné množství vodního ptactva, a když ranní slunce zasvítí nad hladinou na volavku, ibise, čápa nebo ledňáčka spoušť fotoaparátu se nezastaví.
Přímo u řeky u našeho bydlení hnízdili papoušci. Ara hyacintový a pozorovat tyto nádherné ptáky stojí za to. Kdo měl možnost pozorovat tyto ptáky ve volné přírodě mi dá za pravdu. Stará palma obsypaná těmito nádhernými modrými ptáky a jejich křik opravdu stojí za to.
Další na co jsem se velmi těšil v Pantanalu bylo fotografování kajmanů. Lehnout si do řeky Rio Negro a fotografovat tyto predátory z úrovně očí, když jim náš průvodce hází nachytané piraně, chce trochu odvahy, ale co bych neudělal pro pěkný snímek. Jedinou starostí potom je co vás to lechtá na noze, zda kajman nebo řasa z řeky.
Tropický Pantanal je nádherná bažina a určitě se tam někdy vrátím a vyjde i ten jaguár.
NAPSAT KOMENTÁŘ