Touha spatřit ledního medvěda ve volné přírodě, v jeho přirozeném prostředí, nás letos přivedla na Špicberky.

Vypravili jsme se letos na plavbu kolem ostrovů v Severním ledovém oceánu, severně od evropské pevniny. Je to skupina ostrovů roztroušených mezi 74° a 81° severní šířky a mezi 10° a 34° východní délky. Zároveň je to nejsevernější část Norského království.

Mým snem bylo pozorovat a nafotografovat ledního medvěda ve volné přírodě na plovoucích ledových krách. Nejnebezpečnější šelma na planetě, která nemá na souši přirozeného nepřítele. Ve vodě ovšem pro něho nebezpečí představuje kosatka dravá nebo mrož, který na něj útočí zespoda a kly mu rozpáře břicho.

Samci váží 400 až 700 kg a samice 300 až 400 kg.  Délka těla činí přibližně 2,5 m a výška vzpřímeného těla se pohybuje okolo 2,4 – 3,3 m. Dožívají se 20 až 25 let. Jsou to samotářští  tvorové a většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni putovat i několik desítek kilometrů denně. Jsou to velmi dobří plavci. Jsou velmi obratní, silní a mrštní a dokáží přeskočit několika metrové díry v ledu. Jejich nejčastější kořistí jsou tuleni a díky perfektně vyvinutému čichu dokáží najít tulení doupata i metr pod sněhem a na několik kilometrů ucítí mrtvolu velryby.

Lední medvěd je chráněn a jeho lov se kontroluje. V současnosti se odhaduje, že žije asi 24 000 těchto medvědů.

 

Po příletu do Longyearbyenu jsme ještě tentýž den vypluli na 10 denní plavbu, během které jsme jen jednou vystoupili na pevnou zem. Plavba byla naplánovaná směrem k severu podél západního pobřeží se zajížďkami do fjordů k medvědům. Expedice byla přizpůsobena fotografování ledních medvědů. Jakmile byl spatřen, vše šlo stranou a nastupovali jsme do zodiaků pro lepší pozorování a přiblížení se k medvědům.

Hned první den jsme měli štěstí a objevili samici s dvěma mláďaty. Po přiblížení se na malých člunech nám šla samice naproti následována potomky. Fotograficky nic moc atraktivního s šedým kamenitým pozadím, nicméně první medvěd první den a byli jsme nadšení. Medvědice sešla až dolů k hladině moře a měli jsme možnost jí pozorovat ze vzdálenosti necelých třiceti metrů. V zátočině na konci fjordu pokukovala po skupince tuleňů a evidentně naše přítomnost jí rušila. Pokračovali jsme tedy dále na sever za dalšími medvědy.

 

 

 

Hned následující ráno jsme opět naskákali do člunů, kdy jsme spatřili medvěda na břehu u kolonie mrožů. Nicméně tohoto mladého medvěda naše přítomnost absolutně nerozhodila a dál podřimoval. Lehkým zvednutím hlavy občas zkontroloval, zda nejsme pro něho snadná kořist a spal dál.

Po dalších dvou dnech plavby jsme dopluli za 82 rovnoběžku severní šířky. Mimochodem pokořili jsme rekord lodi Malmö, která severněji nebyla. Žádné mapy této oblasti již nejsou. Dostali jsme se do míst, kde se severní ledový oceán mění v Arktidu. Ledové kry, na kterých odpočívají tuleni jsou ideální kořistí pro ledního medvěda a přesně tyto scény z přírody jsme chtěli zachytit na paměťové karty našich foťáků. Ledový příkrov nám neumožnil vystoupit do člunů. Měli jsme tak možnost pozorovat samce a samici z paluby lodě a blíže se seznámit s jejich chováním.  Důvod, proč utekla samice před samcem je nám neznámý, ale způsob lovu samce, jak hledal tuleně pod krou nebo obcházení naší lodě a přeskakování z kry na kru někdy až čtyřmetrovými skoky, bylo pro nás nezapomenutelným zážitkem.

 

V této oblasti jsme měli v plánu zůstat dva dny. Nicméně počasí a přicházející bouřka, která slibovala 10 m vlny, nás vyhnala dřív. Po úpravě trasy jsme dopluli k třetímu největšímu ledovci na světě a teprve tady nás čekalo to, proč jsme jeli na Špicberky.

Plovoucí odlamující kry z ledovce byli unášeny na moře a umožnili nám jít do člunů. Kdybychom přijeli o pár hodin dřív, možná bychom měli to štěstí, pozorovat medvěda při lovu. Dorazili jsme zrovna, když dojídal. Ledová kra pokrytá krví ovšem nasvědčovala, o jakou hostinu se jednalo a tuleň se asi nechtěl vzdát. Poslední sousta, umýt a medvěd pokračoval za dalším lovem. Byla to necelá hodina, ale zážitek neopakovatelný. Nemělo cenu dál medvěda stresovat naší přítomností a zatím co medvěd si odplaval, my jsme se vydali s plnými kartami zpět na loď.

 

Zhoršené počasí nás provázelo dál, a tak jsme i do přístavu přijeli o den dřív a naplánovali jsme si výlet za polárními liškami. Na první pokus za deště a silného větru k nám přišla na 20 metrů. Při druhém pokusu v podvečer za již krásného západu slunce a pěkného počasí se přiblížila opravdu na pár metrů. Překvapilo nás, že již v tuto dobu je krásně zbarvená do zimního bílého kožichu, což nasvědčuje brzký konec léta a i pro nás tímto tento výlet skončil.

 

---

Když jsme na lodi při hledání medvědů dalekohledem řešili, proč nepoužívají naši průvodci termovizi, až doma jsem zjistil, že medvědí kožešina je tak výborným izolačním materiálem, že ho jen těžko lze zachytit termovizí.

---

 

VIDEO:

 

https://www.youtube.com/watch?v=PXDNPs1yKXQ&t=70s

 

---