Při poslední plavbě okolo souostroví Špicberk v roce 2018 jsme se namlsali, když jsme měli možnost pozorovat ledního medvěda s kořistí na kře. Tou obětí byl tuleň. Scéna z divoké přírody, kdy si uvědomíte, kdo je v této krajině na vrcholu potravního řetězce. Moment, který si budete dlouho pamatovat, zkrvavená kra a okousaná kostra tuleně.
Když se někam vracíte, víte tedy co očekávat, co vám příroda dokáže nabídnout, jak být připraven a jste plní očekávání a chcete víc. Toužíte minimálně po tom samém nebo ještě víc. Chcete být u toho, jak medvěd bude tuleně lovit. Bohužel se nic takového letos nekonalo. Nebylo to vůbec bez medvědů. Když náš průvodce ukazoval na daleký horizont kopce, trvalo mi dlouho, než jsem spatřil tečku tři kilometry daleko. Ano, ta tečka byl medvěd. Bylo i bližší setkání na možná třicet metrů. Nicméně medvěd přežívající na kamenité pláži. Tento jedinec nežral několik měsíců. Jeho propadlé břicho byl smutný pohled. Jediná aktivita ze celý den byl přesun 50 metrů. Čekání na led spojený s přísunem potravy. Taková je příroda.
Letošní léto bylo, co se týká ledu obzvlášť nevyzpytatelné a led brzy zmizel. Nepluli jsme tedy k arktidě, ale obeplouvali jsme Špicberky a na pevninských ledovcích hledali medvědy na odlamujících se krách. Tyto kry využívají k odpočinku tuleni a mroži, kteří jsou tak snadnou kořistí pro ledního medvěda. Bohužel, asi nám chybělo trochu toho štěstí.
Když se naši průvodci od jiné lodi dozvěděli, že ve fjordu pár hodin od nás je mršina mrože na které hodují medvědi, hned jsme tam vyrazili. Vzhledem k tomu, že mrož byl již ve velkém stupni rozkladu a částečně i pod nánosem kamenité pláže jednalo se o zdechlinu a ne uloveného tvora. Měli jsme možnost pozorovat šest medvědu včetně samice s mláďaty.
Tato plavba, ať měla být v podstatě stejná jako poslední v roce 2018, byla úplně jiná. Nikdo nám nemůže garantovat zda bude led, zda uvidíme medvědy a zda bude hezké počasí. Led ustoupil brzy. K třetímu největšímu pevninskému ledovci jsme se i vrátili a zkoušeli štěstí v hledání medvědů. Měli jsme za to velké štěstí na polární lišky. U ptačích hnízdících kolonií Alek, jsme pozorovali techniku lovu této malé šelmy, která čeká, až malé mládě spadne z římsy skály nebo nezvládne první let a stane se její potravou. Viděli jsme obrovská hejna velryb, pářící mrože ve vodě, nádhernou přírodu a krásný kout světa.
V roce 2024 se budeme těšit opět.
NAPSAT KOMENTÁŘ